Soustředění OAV 2020

Albrechtice nad Orlicí 21.-23.2.2020

Ve dnech 21.-23.2. proběhlo soustředění skupinky okolo Víti Khýna. Na akci byla pozvána bez mála polovina OAV, takže se to dá považovat za klubové soustředění. :D Šlo o to podívat se, jak jsme na tom před sezónou. Překvapení se myslím ale nekonala, někdo hůř, jiný líp. Já zastupuji tu první, menší skupinu.

Program začal v pátek nočákem po Albrechticích. Trať postavená v protisměru oproti minulým soustředěním tady, byla příjemným překvapením. Vzhledem k formě jsem zvolil taktiku rychlochůze, prostě moc se neuhnat, program ještě bude náročný. Navzdory desetiminutovému intervalu jsem asi v půlce uviděl soupeře přede mnou. Na předsevzetí jsem zapomněl a jal se soutěžit. To v klíčový moment vyústilo v chybu a soupeř mi cuknul, no na sběrku už mi svítil do zad, takže sebevědomí šlo nahoru. :) Ale laktát, hospoda a nocleh v tělocvičně v příjemných 10 stupních udělaly svoje a ráno jsem chodil jak po HROBu.

Druhý den se šly okruhy na mapě Brodec. A i když terén není ničím vyjímečný, vyblbnout se tady dalo dosyta, obzvlášť na upravené mapě bez cest pro zkušené závodníky. Čekalo nás šest okruhů, první jsme roznesli, čtyři oběhli a poslední sundali. Jeden okruh měl kolem kilometru, takže hezká porce po ránu. Všechno šlo dobře do poslední fáze, kde se při sbírání ztratil Robert Muller. Po 40 minutách hledání nás překvapil zezadu příchodem z úplně jiného lesa, než kde byly okruhy. No i o tom je soustředění. :)

Odpoledne jsme se rozdělili na skupinku já a Starouš a skupinku zbytek. Zbytek se šel proklusnout po okolí, no my jsme vyrazili na Valentýnské motání, tradiční akci na konci zimy za pořadatelství KUO. Jedná se o free-order s povinným alkoholickým občerstvováním v průběhu závodu. A vyplatilo se dorazit. Mně to sice už moc neběželo, ale Starouš potvrdil, že jeho jméno na putovním poháru tam není bez důvodu a vítězstvím si zajistil další cedulku. :) Jinak taktika byla letos výborně vymyšlená, resp. pro znalce na první pohled jasná, ale kdo se nechal vycukat a nenarazil před prvním návratem k občerstvení nejvzdálenější pětku, ten si vrstevnic, které Ústí nabízí dost, jistě užil.

Program v neděli uzavřel závod Zimní Hradubické ligy s osvědčeným centrum v ZŠ Milady Horákové a luxusním divokým prostorem bývalého cvičáku Na Plachtě. Terén nepřehledný, v prohlubních a jámách jezírka a bažiny, nejasné porosty, prostě divoký. Navíc počasí se trochu zkazilo a sem tam něco z nebe spadlo. A to mám rád. Až na jeden minutovej zásek jsem si to vcelku hlídal a do druhé části jsem byl docela pozitivně naladěn. Ale druhá půlka byl leťák po sídlišti, což mě úplně neoslovilo a s nohama po celovíkendovém běhání už dost dřevěnejma jsem tak sledoval, jak si mě dává jeden soupeř za druhým. Ale nakonec to časově nebyla taková tragédie (nejsem poslední), takže domů jsem vyrazil sice vybitej jak baterka, ale spokojenej.

 
© 2018